Svědectví – Global Christian Leadership
Tuto osobní zkušenost sepisuji pro všechny, kteří se kdy dostali nebo v budoucnu dostanou do
kontaktu s organizací Global Christian Leadership či jinou organizací založenou církví Sinčchondži.
Začátkem června 2017 jsem na náměstí Republiky v Praze čekala na svoji kamarádku. V davu lidí
jsem viděla ženu, která mi byla nesmírně povědomá, ale nemohla jsem si vybavit její jméno, ani
odkud ji znám. Žena šla ještě s jedním mladým mužem směrem ke mně. Už jsem jí chtěla oslovit
„Ahoj“, když v tom ona prvně oslovila mě „Dobrý den, můžeme se vás na něco zeptat?“. Mluvila o
tom, že s týmem lidí připravují muzikál, ve kterém vystupuje postava Elišky, kterou se snaží napsat na
základě reálných názorů lidí. Předkládali mi různé situace, ve kterých se Eliška v příběhu nachází, a já
měla odpovídat na to, jak bych se jako Eliška v takové situaci zachovala. Vzpomněla jsem si, že mi
kdysi moji kamarádi křesťanští misionáři vyprávěli o podobné technice, kterou využívají
k evangelizaci lidí na ulici. Z pozice křesťanky si v takových situacích připadám celkem bezpečně a
suverénně. Proto mi nevadilo se s nimi chvíli bavit, zvlášť když moje kamarádka stále nešla. Navíc
myšlenka muzikálu se mi jako hudebníkovi velice líbila.
Moje odpovědi je zaujaly, a tak mě žena oslovila, jestli bych nebyla ochotná se s ní někdy v týdnu
setkat a říct jí o sobě něco víc pro napsání postavy Elišky. Moc jsem nad tím nepřemýšlela, nepojala
jsem žádné podezření, takže jsem svolila se schůzkou. Žena mi prozradila, že se jmenuje Ivana a že
jsou oba i s mužem vedle ní z organizace Global Christian Leadership. Později jsem dedukcí a
hledáním na facebooku zjistila, odkud Ivanu znám – z ICF (International Christian Fellowship) aneb
z Kostela na lodi.
Během týdne mě Ivana kontaktovala a sešly jsme se v Palladiu. Ivana nepřišla s mladým mužem, ale
s jinou ženou – s Martinou. Předpokládala jsem, že Global Christian Leadership (GCL) i ten muzikál
jsou jakýmsi projektem ICF. Ivana ani Martina však o ICF vůbec nemluvily. Měla jsem tedy za to, že
GCL je nějakou misijní organizací jako jsou Atleti v Akci, KAM, Josiah Venture apod. a že budou
vedle GCL navštěvovat nějakou církev, která bude jejich duchovním domovem. Překvapilo mě ovšem
(a zde jsem pojala první podezření), když jsem zjistila, že obě navštěvují pouze GCL, do žádné církve
nechodí.
Během setkání s Martinou a Ivanou mluvila především Martina. Bylo znát, že je v GCL delší dobu.
Martina se mě ptala na moje svědectví – jak jsem uvěřila, jestli je moje rodina věřící, jestli mám nějaké
nejasnosti ve víře, na co bych se Boha zeptala, kdybych měla tu možnost apod. Byla jsem
v odpovědích upřímná a zpětně si myslím, že jsem řekla víc věcí, než bylo nutno říkat „cizím lidem“.
Na konci mi Martina nabídla, že na oplátku za poskytnuté informace, mi mohou poskytnout skrze
jakýsi test osobnosti náhled do mého nitra a říct mi věci, které si asi ani neuvědomuji. Představila mi
techniku LMT (Landscape Montagne Technique) – do vyznačeného prostoru na papíře jsem měla
podle instrukcí nakreslit krajinu, ve které se budou objevovat určité objekty – strom, zvíře, hora, řeka,
pole, dům apod. Smyslem je nepřemýšlet příliš nad kreslením a vyjádřit tak skrze obraz to, co skrývá
mé nevědomí. Bylo čistě na mě, zda chci tuhle nabídku přijmout či ne. Mě ovšem na tom nepřipadalo
nic špatného, myslela jsem, že se dozvím něco o svém skrytém potenciálu či tak něco, a tak jsem
krajinu nakreslila. Martina si obrázek vzala a domluvily jsme se, kdy se potkáme, aby mi řekla
výsledky.
Za několik dní jsem se opět setkala s Martinou. Tentokrát přišla již sama. Já jsem se těšila na výsledky
mé kresby. To, co mi ale Martina ke kresbě řekla, mě ale příliš nepotěšilo. V té chvíli jsem o její
interpretaci vůbec nepřemýšlela kriticky, ani jsem moc nemyslela na to, jestli je jako vystudovaná
sociální pracovnice oprávněná k interpretaci psychodiagnostiky nebo není. Začala mluvit o
jednotlivých částech kresby, a co symbolizují. Neřekla snad jedinou pozitivní věc ohledně mé kresby,
tedy ani nic pozitivního o mně. S některými jejími výklady jsem nesouhlasila a dala jsem jí to i najevo,
ale překvapivě u mnohých se strefila (možná, že by takový výklad platil na většinu lidí). To mě nějak
vnitřně ranilo. Až zpětně jsem si uvědomila, že aniž bych chtěla, tak jsme se najednou začaly bavit o
spoustě osobních témat, o citlivých věcech, o kterých jsem na začátku neměla ani trochu představu, že
se budeme bavit. Vnitřně jsem se najednou cítila vyčerpaná, ublížená a vycítila jsem příležitost na
změnu.
Když skončila její interpretace, zeptala jsem se jí celkem dost návodně, jestli má pro mě řešení mých
problémů. Zmínila se o kurzu, který GCL pořádá. Podle jejího popisu se jedná o kurz, ve kterém
člověk roste skrze studium Bible a zároveň se skrze Bibli hledá. Záměrem kurzu má být „změna“.
Člověk se schází jeden na jednoho s učitelem, který dá vždy nějakou lekci, a potom se o ní diskutuje.
Schází se po kavárnách a lekce jsou zdarma. Zeptala se mě, jestli bych o to měla zájem. Řekla jsem, že
ano. Řekla mi, že jsou teď nejspíš všichni velice vytížení, ale že zkusí někoho sehnat. Domluvily jsme
se, že se příště opět sejdeme a dá mi vědět, kdo by byl mým učitelem.
Chvíli mi trvalo, než jsem zpracovala to, co mi skrze LMT Martina řekla. Nevěděla jsem navíc, s kým
bych se o tom všem sdílela. Měla jsem trochu pocit studu někomu říct o tom, jak hloupě jsem
důvěřovala cizímu člověku a nechala si něco namluvit. Nakonec jsem se o celém tom setkání svěřila
kamarádce. Kamarádka mě uklidnila tím, že všichni máme spoustu problémů, že to je normální a
přivedla mě na kritičtější myšlení – „důvěřuj, ale prověřuj“.
Ohledně LMT techniky, na internetu jsem zjistila, že se využívá v arteterapii a k diagnostice
schizofrenie. Článků o této technice bylo velice málo, zdá se tedy, že patří spíše k méně známým či
méně využívaným technikám.
Při příštím setkání mi Martina oznámila, že momentálně není žádný volný učitel, ale že mě nechce
nechat bezprizorně, a tak že prozatím se se mnou bude scházet ona. Martina začala klást různé
základní filosofické otázky – Co to je život? Jaký je Bůh? Proč lidé umírají? Jaký život pro nás Bůh
chce? Některé tyto otázky byly pro mě jako pro křesťana zajímavé, protože jsem se nad nimi moc
nezamýšlela. Martina mi na každou z těchto položených otázek nacházela přesné verše v Bibli. Tak
jsme se dostaly k blahoslavenému muži v Žalmu 1. Rozebírala přirovnání stromu k našemu
duchovnímu životu a k tomu, jak čerpat v našem duchovním životě – skrze Boží Slovo. Pro mě toto
bylo velice dobré připomenutí toho, jak důležité je číst a studovat Bibli. Kvůli různým povinnostem
jsem si totiž odvykla pravidelně číst Bibli.
Během dalšího setkání jsme se bavily o tom, proč je Bible pravdivá – podle GCL je to proto, že jsou
v ní proroctví, která se naplňují. Zjistila jsem, že téma proroctví je podle ní nesmírně důležité.
Diskutovaly jsme nad tím, proč je v Bibli právě 66 knih. Pak mluvila o tom, že když se Bible důkladně
studuje, najde v ní člověk odpovědi na všechny otázky, které mu pokládá. Tím se dostala i k tématu
knihy Zjevení. Zeptala se mě, jestli se u nás v církvi mluví o Ježíšově druhém příchodu nebo ani moc
ne? Musela jsem popravdě říct, že si myslím, že se o Ježíšově druhém příchodu téměř vůbec nemluví.
Důraz na knihu Zjevení a proroctví ve mně opět pojal určité podezření, ale zároveň jsem měla větší
zvědavost zjistit, co GCL je zač. Martina na mě i přes všechny ty rozporuplné pocity působila
důvěryhodně. Měla jsem pocit, že se o mě skutečně zajímá a že se jí můžu věřit.